Veterinář: 5 oblíbených plemen, která bych si domů nevzal – a proč

Ostatní | 20. 8. 2025 | Pavel Němec

Vypadá to jako kacířství: jezevčík, francouzský buldoček, malinois, border kolie a labrador retrívr patří mezi nejoblíbenější psy. Přesto řada veterinářů a trenérů upozorňuje, že právě tato plemena dokážou být pro běžné majitele nad jejich síly. Vysvětlujeme konkrétní důvody, zdravotní rizika i to, komu (ne)sednou.

Co se v článku dozvím?

Proč oblíbená plemena nemusí být vhodná pro běžné majitele.
Jaká specifická zdravotní a povahová rizika mají jezevčíci a „francouzi“.
Proč malinois a border kolie vyžadují „práci“ a co se stane, když ji nemají.

Proč „miláčci národa“ nejsou pro každého

Oblíbenost plemene ještě nezaručí, že bude pasovat na váš rytmus dne, bydlení a rozpočet. Některá plemena mají výrazné genetické predispozice k onemocněním, jiná extrémní nároky na mentální i fyzickou zátěž. Když je majitel nedokáže naplnit, přichází frustrace, destruktivní chování, a někdy i konfliktní projevy.

„U výběru psa se ptejte méně na to, jak se vám líbí, a více na to, co od vás bude potřebovat každý den po dobu 10–15 let,“ říká fiktivní, ale zkušenostmi inspirovaný veterinář MVDr. Petr Veselý.

1) Jezevčík: roztomilý lovec s křehkými zády

Jezevčíci jsou charismatičtí, odvážní a zábavní. Jenže jejich typicky dlouhá páteř a krátké končetiny znamenají vyšší riziko potíží s meziobratlovými ploténkami. Přidejte sklon k přibírání a silné pouto na jednoho člověka – a rázem je tu recept na starosti, pokud majitel nezvládne režim a citlivou výchovu.

Časté výzvy:

Záda a skoky: schody a gauče jsou problém; opakované skoky zvyšují riziko poranění.
Váha: i malé „pamlskové“ prohřešky zvedají zátěž pro páteř.
Separační úzkost: jezevčík umí být „stín“ svého člověka.

Co s tím v praxi:

Rampa k posteli/gauči, krátká, častá procházka a hlídání porcí.
Hlavolamy a čichání místo divokého aportu.
Trénink samoty po minutách – od štěněte.

Bolest zad se často maskuje jako „nechuť k chůzi“ či mrzutost. Raději dřív k veterináři než pozdě.

2) Francouzský buldoček: roztomilý čumák s těžkým dýcháním

Francouzští buldočci patří mezi brachycefalická plemena (zkrácený čenich). Následkem je zúžené dýchací ústrojí, horší termoregulace a možné kožní a oční potíže. Řada psů vyžaduje nákladnou péči – od medikace po chirurgické zákroky, a to v průběhu celého života.

Časté výzvy:

Dušnost a chrápání, přehřívání v létě.
Dermatitidy v kožních záhybech, záněty očí a uší.
Citlivé trávení a alergie.

Co s tím v praxi:

Klimatický komfort, omezení zátěže v horku, vhodný postroj.
Pravidelná hygiena záhybů, pojištění léčby a rezervní fond.
Citlivá socializace a klidné hry místo „nahánění“ v parnu.

Brachycefalická plemena špatně snášejí leteckou dopravu a letní vedra. Riziko kolapsu je reálné.

3) Belgický ovčák malinois: atlet, který se doma nudí

Malinois je „Ferrari“ mezi psy – extrémní energie, rychlost učení, silný lovecký pud. Bez práce (sport, služební výcvik, náročné hry) se z něj doma stane nudící se demoliční četa. Málokdo zvládne denní dávku mentální i fyzické stimulace, kterou tento pes potřebuje.

Časté výzvy:

Hyperaktivita, frustrace, destrukce při nedostatku aktivity.
Citlivost na nekonzistentní vedení, potřeba přesné práce s motivací.
Pudové chování – nahánění, „štípání“ do lýtek apod.

Co s tím v praxi:

Sporty (IGP, obedience, mantrailing) a strukturální výcvik 5–7× týdně.
Hlavolamy, nosework, targety, práce s míčkem/peškem podle plánu.
Zkušený trenér a jasná pravidla od prvního dne.

Citace trenéra (fiktivně): „Malinois je skvělý partner, ale když mu nedáte práci, najde si ji sám – často na vašem bytě.“

4) Border kolie: génius na plný úvazek

Borderky jsou mozkový trust psího světa. Genialita má však své „ale“ – bez dostatečné mentální práce (pasení, obedience, triky, frisbee, nosework) se u nich snadno rozvíjí stereotypní chování, nervozita a „stádování“ dětí, kol či aut.

Časté výzvy:

Obsedantní honění pohybujících se objektů.
Přetížení nervové soustavy při špatném dávkování podnětů.
Citlivost na stres a změny rutiny.

Co s tím v praxi:

Krátké, časté mentální úkoly místo nekonečných aportů.
Rituály klidu (odložení, target, „místo“) a učení vypínání.
Práce s pasením pod dohledem kouče – bezpečné ventilování pudu.

„Chytrý pes“ neznamená „nízkoúdržbový“. U borderky platí opak.

5) Labrador retrívr: přátelský jedlík se sklonem k tloustnutí

Labradoři jsou zlatí dobrosrdečníci – společenští, učenliví, trpěliví s dětmi. Zároveň ale snadno přibírají a nadváha pak zvyšuje riziko kloubních potíží (dysplazie, artróza) i dalších onemocnění. Část populace má navíc genetickou predispozici k vyšší žravosti, což vyžaduje důsledný režim.

Časté výzvy:

„Věčně hladový“ pes – loudění, kradení ze stolu, žebrání.
Nadváha = vyšší zátěž na klouby a kratší aktivní věk.
Nuda = destrukce (labrador je pracovní retrívr, potřebuje úkoly).

Co s tím v praxi:

Přesné vážení porcí, pomalé misky, nízkokalorické pamlsky.
Každodenní pohyb (chůze, plavání, aport v rozumné dávce).
Hlavolamy na krmení a práce nosem místo nekontrolovaného běhání.

Hlad může zvyšovat podrážděnost – režim krmení proto držte stabilní. Neznamená to, že labradoři jsou „útoční“, ale špatný management může vést ke konfliktům.

Jak si vybrat psa, aby vám seděl i za 10 let (checklist)

Čas a rutina: kolik minut denně dáte řízené aktivitě (ne jen „být spolu“)?
Bydlení a prostředí: schody, horko v bytě, výtah, možnost bezpečného venčení.
Rozpočet: počítejte s tím, že u rizikových plemen mohou jít náklady do desítek tisíc Kč ročně (péče, pojištění, zákroky).
Zkušenosti: máte přístup k trenérovi a ochotu učit se?
Zdraví a linie: chovatelská stanice testuje typická rizika? Jaká je povaha rodičů?
Alternativa: zvážíte adopci dospělého psa, u kterého víte povahu i nároky?

Krátká FAQ

Je „náročné plemeno“ vždy špatná volba?
Ne. Pro zkušeného a aktivního člověka mohou být výše uvedená plemena skvělí parťáci. Jde o match mezi psem a životem majitele.

Má cenu „zjemnit“ náročné plemeno méně prací?
Ne. Neuspokojené potřeby se projeví jinde – destrukcí, úzkostí nebo stereotypy. Lepší je volit plemeno s nároky odpovídajícími vašim možnostem.

Pomůže pojištění?
U plemen se zvýšeným zdravotním rizikem dává pojištění léčby i prevence smysl. Zároveň budujte rezervní fond.

Je v pořádku říct si nahlas: „Tohle plemeno je úžasné – ale ne pro mě.“ Vítězí ten majitel, který zná své limity a reálné možnosti. Tím dá psovi to nejcennější: stabilní domov, zdraví a klid v hlavě.

Zdroje: rvc.ac.uk, ufaw.org.uk, cgejournal.biomedcentral.com, akc.org, petmd.com, cam.ac.uk, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov